Duben 2012

Novinky

26. dubna 2012 v 15:42 | Ebbe a -Naty- |  My-modeling.cz
Název článku je jednoduchý. Tenhle článek bude jednoduchý.
Jenom všem vzkazuju, že vám na mém blogu můžu udělat na oplátku reklamu..
A taky, ať mi píšete dál. Na email my-modeling@email.cz. Nic nestratíte :) A oznamuju, že mám ještě spolumajitelku -Naty-
Naty je moje kamarádka. Navštěvujeme stejnou školu a jsme u stejné modelingové agentury. Natka je trochu mladší než já, je jí 14. Bude sem tedy přidávat nějaké články protože já toho tolik nestíhám. A teď se ptám: Jaké by jste chtěli příští téma článku ? Nějak mi dochází nápady. Modeling, modeling.. Jestli někdo máte návrh, nebo dokonce článek, který by jste chtěli zveřejnit, pisšte prosím an mail nebo do komentářů. Navrhnu pár základních témat, ty hlasujte v anketě :)
Díky moc! Jste skvělí !
Ebbe a -Naty-

Casting - Jihlava

26. dubna 2012 v 14:51 | Ebbe |  Castingy a akce

Casting pro začínající modelky v Jihlavě

ART úspěch foto - modelingová agentura pořádá casting pro začínající fotomodelky.
Casting se koná v Jihlavě dne 21.4.2012 od 10 hodin.

Požadavky: Věk 15 - 25let. Bližší informace přihlášeným.

Vybraným modelkám zhotoví agentura zdarma portfolio v hodnotě 2800 Kč
. Vybrané modelky mají možnost v létě 2012 získat seriozní honorované fotografování.

O podmínky a přihlášku si napište na email: modelkycb@seznam.cz.
Dále je možno přihlášku a informace vyzvednout v Jihlavě na adrese
DIVADELNÍ 8, 2.patro (kancelář - JAZYKYFRAN).

Elle- obálky :)

23. dubna 2012 v 10:37 | Ebbe |  My-modeling.cz
Obálky módního časopisu Elle :

Linda Vojtová

23. dubna 2012 v 10:34 | Ebbe |  Modelky
Skvělá česká modelka, na kterou by jsme měli být hrdí :)

Zuzanna Bijoch

23. dubna 2012 v 10:29 | Ebbe |  Modelky
Zuzanka! Moje asi nejoblébenější modelka. Ona je dokonalá !
Módní přehlídky :
Fotký : :)
Zuzanna Bijoch

Čau zlatíčkáá !

23. dubna 2012 v 10:21 | Ebbe |  Others
Ahoj! Tak zase po dlouhý době. Nestíhám, nestíhám.. :( Pořád lítám po doktorech kvůli nějakýmu syndromu ůnavy, do toho castingy, do toho škola, do toho si dělám řidičák.... Všechno to pěkně smíchat.. Děs.. No.. Jinak jsem byla an catingu Elite model look ( Znáte s Tv, ne ? :) ) neůspěšně bohužel.. Samozdřejmně jsem zkazila co mohla takže jsem se nevešla do šatů ( to je trapnýý :/ ), spadla na podpatcích co mi dali ( Asi 25 cm jako.. :D ) a ještě ke všemu jsem přišla pozdě. No svět se nezboří.. Jsou i jiný šance :) Poslední dobou jenom přidávám příběhy ze světa modelek.. Baví mě to psát :D Jsem inspirovaná knihou od Ivy Fruhlingový. Mějte se skvěle, zlatíčka :) Miluju vás !

Eva a pavoouk :/

17. dubna 2012 v 15:32 | Ebbe |  Modelky

Sandra a Paulína

17. dubna 2012 v 15:28 | Ebbe |  Příběhy ze světa módy
Nikki je skvělá holka a já doufám, že se budeme mít i nadále tak rády.. Ještě chci uvést, že všechna jména měním. Radši. Co kdyby si to četly ony samy a vydilo jim, že o nich píšu? A co kdyby mnoho dalších věcí ? Radši je měním. Jsem ale ochotná, když mi napíšete na mail ( my-modelingZAVINÁČemail.cz ) , říct vám jejich jméno pravé. Máte na to právo, jako všichni ty skvělí lidi co čtou můj blog. Děkuju J Mám vás ráda. Další příběh je o něco horší. Z doby, kdy mi ještě bylo třináct a byla jsem malé hloupé děcko. Tenkrát jsem neuměla a neznala tolik věcí !
Sandra a Paulína
Slovenky. Sandra byla hubená brunetka s mikádem a skoro žádnýma prsama. Měla hnědé oči a úzké rty. Možná měla moc velké zuby, ale byla moc fotogenická a hubená. Myslím, že Sandru jsem nenáviděla víc než Paulínu, nebo jak jí všichni říkali "Paulí" Paulína byla přirozená hnědovláska, ale pravidelně se barvila na blond. Byla hezká, určitě hezčí než Sandra. Postavu měla hezkou. Paulína byla ale hlavně ošklivá tím, jak se chovala. Byla o něco starší než Sandra, tak patnáctiletá. Namyšlený ale byly obě stejně.

Jela jsem na casting v Praze. Moc jsem se těšila, protože tam na mne měla čekat kamarádka Lola, kterou jsem znala s Chorvatska. Měla jsem jí ráda a ona se rozhodla, zkusit pár Pražských castingů. Byla to malá, asi 170 centimetrová holka dívky podporovaly a Lola se zviditelnila u nich. Většina agentur pak litovala, že ji. Většinou byla kvůli svojí výšce dost odmítaná, ale našlo se pár agentur, které menší nevzaly protože Lola byla úžasná. Byla moc milá, charizmatická, fotogenická a krásná štíhlá holka. Teď je Lola opravdu uznávanou nízkou modelkou. Nikdo nemá všechno. Když jsem na focení dojela, bylo tam hrozně lidí a Lolu jsem nenašla. Telefon jsem tenkrát ještě neměla. Nelámala jsem si s tím hlavu a šla do čekárny s tím, že Lolu někde potkám. V čekárně jsem čekala asi pět hodin, při kterých jsem poznala skvělý holky, Sandru a Paulí. Byly moc fajn, i když trochu posedlé svojí krásou. Když jsem konečně přišla na řadu, okamžitě mě vzali. K mému překvapení, byl fotograf a ostatní nadšeni. Přesně takovou holku prý hledali. Měla jsem s toho skvělý pocit a venku jsem čekala na Paulí a Sandru. Mezitím se objevila i Lola. Řekla mi, že postoupila ale už musí jít. Měly jsem obě tenkrát nedobrou angličtinu, ale protože ona byla Chorvatka, a já Češka, museli jsme se dorozumět Anglicky. Když odešla s tím, že se sejdeme zítra na oběd, přišla Paulína. "Tak co? Máš to ? Vzali tě ?" zeptala jsem se dychtivě. "Ještě nevim. Proč by ne ? Jestli ne, jsou pěkně pitomý. Napíšou mámě dopis." Řekla Paulína a psala svýma dlouhýma gelovýma nehtama textovku mámě, ať hned přijede. Než přijela Paulínina luxusní dodávka, přišla i Sandra. "Ahoj Sany, vzali tě?" zeptala jsem se už spíš ze slušnosti. "Napíšou mámě e-mail. Copak ty už víš, jestli si prošla ? Všem napíšou." Styděla jsem se přiznat, že mě vzali hned a tak jsem jenom kývala hlavou. Paulína odjela s mámou a Sandra ke mně přišla. "Pudeš se se mnou přelíčit ?" Nasadila falešným tónem maminy. Sandra chodila vždycky zmalovaná jako děvka. Fakt neklám. Nechápu, jak to mohli její rodiče dovolit. Neslušelo jí to a ni se neuměla malovat. Šla jsem a zírala do zrcadla jak si potírá úzké rty rudou rtěnkou a významně mlaská jak jí to sluší. Nanesla si příliš make-upu, který ani nebyl v její barvě. Pak si udělala tužku na oči, že vypadala jako dalmatin. Upravila si falešné stříbrné řasy a obtáhla fialové stíny. "Co čumíš? Závidíš co ?" Usmála se a odešla. Chtěla jsem jí zabít.Na obě jsem zapoměla a dva týdny jsem je neviděla. Pak ale stály před mým domem. "Vylez kapustojedna. Čůzo debilní. Co si jim musela do prdele nakecat aby nás nevzaly ? CO kurva ? Neexistuje jinej důvod proč nás nevzít. Musela si jim něco namluvit aby si postoupila jenom ty. Ty krávo blbá." Sandra s Paulínou do mě kopaly a bouchaly. "Ty píčo" pokračovala Sandra "Nesneseš konkurenci co? Takovou cikánku jako ty by stejně nikdo nechtěl. Tak se na sebe koukni. Si tlustá, hnusná, máš vlasy jak po elektrickym šoku. Ani se nečešeš co?" Obě se smály a skákaly po mne. Nechápala jsem to. Byla jsem zmatená. Vždyť jsme byly kamarádky, ne ? Urazily mne. Nejsem cikánka a tlustá jsem ve třinácti nebyla už vůbec. Spíše jsem měla problémy s podvýživou. Samozdřejmně jsem se česala. Moje vlasy mi vadily a byla jsem citlivá, když na ně někdo narážel. Sandra s Paulínou šly bez dovolení k nám do bytu a ke mně do pokoje.

Paulína mne položila na postel a držela. Měla sílu a já se nemohla víc snažit se vyprostit. Uklidnila jsem se a Sandra přecházela z rohu do rohu. "Ublížila si nám, Ebono. My ublížíme tobě. Nebo spíš tvým věcem?" Ona i Paulína se hloupě zasmály. Sandra rozbila mojí porcelánovou panenku o mojí hlavu. Byla jsem hrozně nešťastná a vyděšená. Pořád jsem nemohla uvěřit co se vlastně stalo. Po vlasech mi stékala krev a v očích jsem měla slzy. Sandra mi rozstříhala skoro všechny moje nejlepší kusy oblečení a roztrhala mi moje fotky. Všechny vzpomínky. Pak si za smíchu četly můj deník a lezly do zpráv. Párkrát si do mě ještě koply a na závěr mě Paulína i Sandra hodily na zrcadlo. To se samozdřejmně rozbilo. Omdlela jsem a ony se na mne pěkně vyřádily. Vzaly nůžky a celé moje dlouhé vlasy do půli zad, husté krásné vlasy mi ostříhaly a rozházely kolem mne. Když uviděli, co provedli tak se lekly a utekly. Probrala jsem se v nemocnici. Měla jsem rozseklou hlavu, zlomený nos a naražený loket. A hlavně jsem neměla vlasy. Byla jsem holohlavá. Nejhorší na tom je, že jsem doteď nikomu neřekla, kdo mi to udělal. Lhala jsem všem a říkala že nevím a nic si nepamatuju. S Paulínou a Sandrou jsem se neviděla a ani nechci. Když si zadám do googlu jejich celá jména, naleznu maximálně pár fotek s facebooku. S takových namyšlených spratků se ani modelky stát nemohly. Ani nevím, proč jsem na ně nežalovala. Nikdy jsem nebyla zlá a bylo mi jich líto. To ony jsou ty hloupé nány posedlé svojí dokonalostí. To ony. A se skromností a láskou jde líp skoro všechno. Jejich hloupost J.

Nikki

11. dubna 2012 v 11:24 | EbbE |  Příběhy ze světa módy

O modelingu toho vím docela dost. Dost hlavně proto, protože už se vněm pohybuju cca devět let. A právě proto, že jsem toho tolik poznala, zakládám novou rubriku : příběhy ze světa módy. Ráda píšu a ráda píšu něco, co se opravdu stalo. Všechno je podle naprosté pravdy. Všem moc děkuju za čtení mého blogu a krásné emaily, které denně dostávám :)
Pac a pusu , Ebča.

Modeling a přátelství v něm.
Ne, opravdu to skoro nejde dohromady. Najdete si kamarádky, najdete si skvělé kamarádky, ale pořád jste konkurentkami a většinou taková přátelství brzo skončí. Seznamujete se na castinzích, na přehlídkách, v maskérně, na focení, v hotelech pro modelky, v letadlech a autobusech. Uvedu příběhy, na toto téma. Ten první bude o mé nejlepší modelingové kamarádce, která mi přirostla k srdci…

Jmenovala se Nikki. Nebyla to Nikol, Nikola nebo tak nějak. Prostě Nikki. Dostala jsem jí na pokoj, protože byla Češka jako já. Bylo mi teprve čtrnáct, a byla jsem v Chorvatsku na nějakém měsíčním focení. Maminka se o mě tenkrát moc bála a mě se po ní stýskalo. Byla jsem sama, sama v tom velkém světě, kde nikdo neuměl česky, nikdo se o mě nezajímal. Proto jsem byla hrozně šťastná, když jsem dostala na pokoj Nikki. Bylo jí sedmnáct a byla na mě hrozně milá. Viděla jsem v ní svůj vzor a okamžitě jsem se do ní citově zamilovala. Nahradila mi maminku a našla jsem v ní kamarádku.
To, jak je Nikki krásná, jsem si uvědomila, až když jsme byly fotit plavky u moře. Připadala mi dokonalá. Měla černé vlnkaté vlasy do půl zad. Jak jsem jí je záviděla! Nenáviděla jsem svoje "poloafro" které jsem měla na hlavě. Tolik česání, lakování, tolik vlasů jsem měla! Teď jsem za ně celkem ráda, ale byla jsem malá a nechápavá. Nikki měla krásně modelovaný obličej. Přesné záhyby, plné rty, nevelký nos a šedomodré oči s velkými řasami a pečlivě vytrhaným obočím. Byla štíhlá, měla svalnaté nohy a pevné bříško. Uměla se nádherně smát a byla chytrá a moc milá. Dokonalá.
Po focení jsme šly s Nikki na večeři a celý večer jsme si povídaly. Ráno už z nás byly nejlepší kamarádky. Hrozně ráda mě česala a já jí moc ráda líčila. Hrozně jsem milovala holky se světlou pletí. Já měla vždycky polotmavou pleť kvůli mému italském původu. S Nikki jsem se měla bezvadně a bylo mi moc líto, když focení skončilo a my jely zpátky do ČR.

Když jsme se setkaly po druhé, nemohla jsem uvěřit, že jí vidím. Psaly jsme si a volaly, ale nebylo to ono. Šťastně jsme se obejmuly, protože jsme se tak rok neviděly. Tenkrát to byl casting na módní přehlídku v Paříži. Byl to vlastně výlet na dva měsíce. Za dva měsíce v Paříži jsme měli předvádět na třech přehlídkách a jít na 55 castingů, které v Čechách nenajdete. Vzali jak mě, tak Nikki a my jsme šťastně letěli vzhůru Francii. Ještě víc se mi stýskalo po mámě, protože milovala Paříž. S Nikki jsem to ale snášela mnohem líp. V Paříži to nebylo zrovna extra skvělý.. Rozhodně horší než jsem čekala. Zmatek, shon a nehezký hotel. Byla jsem ale ráda že jsem s Nikki. Jednou jsme si s Nikki zašly na oběd a obsluhoval nás moc milý číšník. Nikki se do něj zamilovala a myslím, že i on do ní. Pořád spolu flirtovaly a usmívali se na sebe. Když jsme odcházeli, pošeptal Nikki do ucha, ať zase přijdeme. A tak jsme tam chodili pořád. Nikki nemluvila o ničem jiném než o něm a často díky němu nestihla včas focení. Byla hodně rozrušená, a to nedělá fotkám dobře. Hodně jsem na číšníka žárlila, protože jsem měla Nikki moc ráda a nechtěla jsem se o ní dělit. Jednou šla Nikki na oběd sama, protože už mě tahle restaurace nebavila a nechtěla jsem jít s ní. Šla jsem normálně do hotelového bufetu. S Nikčou jsme měli ve tři casting na druhým konci Paříže a bylo potřeba vyrazit tak v půl druhý. Na Nikki jsem čekala do dvou a pak už jsem jela sama. Smutná, ale co se dalo dělat. Castingem jsem neprošla, kvůli špatné chůzi. To nebylo až tak důležité, protože jsem se hodně strachovala o Nik. Bylo půl jedenáctý a Nikki nikde. Asi přespí u toho chlápka, nebo někde vymetá bary. Nikki se ale nevrátila ráno, odpoledne ani večer.
V noci mě zbudil telefon. Celá šťastná jsem to zvedla. "Nikki?" vypískla jsem. " No, kvůli ní volám, Ebony. Kdyby se vrátila, řekni jí, ať si sbalí věci a vypadne. Promeškala pět castingů a navíc za ní pořád platím. Nemá se courat." Poznala jsem řiditele mojí agentury. "Jo, dobře. Mám o ni strach. A neříkej mi Ebony, prosím!" Řekla jsem. Hrozně mi to jméno vadilo. Nikdo mi tak neříkal jenom on a holky, který mě nenáviděly. "Strach? Je plnoletá. Spíš ona by měla mít nahnáno, protože už jí možná nevezmu zpátky. A kurva, nenadělej toho tolik kvůli posranýmu jménu. Jsem tvůj šéf, doprdele, náno blbá!" Dneska už bych si nedovolila takhle mluvit. To je zlaté pravidlo v modelingu: Šéfům ani fotografům se neodmlouvá!".
Jinak jste v háji. Položil telefon a já se vrátila do postele.
Nikki se nevrátila ani příští den. Večer ale zašramotily klíče a ve dveřích byla Nikki! Moje krásná Nikki! Byla jsem radostí bez sebe. Vyprávěla mi, že byla s číšníkem, Denisem jak zjistila. Měla s ním sex, dokonce třikrát. Moc ho miluje a zůstane s ním v Paříži. Málem to se mnou seklo. "Nikki, ty už neodjedeš do Prahy?" zeptala jsem se zděšeně. "Asi ne. Hodně se toho změnilo." Bylo ticho. Po tváři se mi začaly kutálet velké slzy.
"Ale princezno, neplač přece. Budeme tady spolu ještě krásnej měsíc a budeme se navštěvovat. A neplakej to mi rve srdce." Řekla a obejmula mně. "Šéf říkal, že máš jít." Dodala jsem a popotáhla. "Čekala jsem to. Taky půjdu. Denis má vlastní agenturu takže budu u něj. A zlatíčko, usměj se. Mám tě ráda." Rozbrečelo mně to ještě víc. Viděla jsem v Nikki svůj obrovský vzor dokonalosti. Moc jsem jí milovala a obdivovala. Nechtěla jsem o ní přijít. "Nikki prosím!" Zaječela jsem dost nahlas. " Pšt! A pojď spát. Denis má barák jenom o blok dál tak zítra pro tebe dojdu a někam si spolu jenom my dvě zajdeme." Usmála se a já si lehla. Nikki mi zpívala. Myslím si, že právě tenkrát jsem se zamilovala do zpěvu. Až do teď mě to nepustilo a hrozně ráda zpívám. Nikki zpívá moc krásně. Usnula jsem a další den byl bezva. Moc jsme si to užili. Blížil se den odjezdu. Nikki šla až na letiště, i když se to řiditelovi nelíbilo. Hrozně jsem brečela. I v Praze. Neměla jsem chuť dál modelingovat i když bylo docela dost nabídek z tý Paříže. Bez Nikki to nemělo cenu. Maminka o mě měla starost. Zhubla jsem pět kilo. Byla jsem jenom na dvou foceních. Neměla jsem náladu. Nikki mi nevolala. Když jsem zavolala já jí, většinou pospíchala. Jednou jsem doma trénovala na gymnastiku a zazvonil zvonek.

Opravdu to byla ona! Možná vám připadá hloupé, co jsem nadělala kvůli jedný kamarádce. Ale měla jsem jí fakt moc ráda. Nikki plakala a já se jí skoro lekla. Byla vychrtlá jak něco! Hrozně brečela a měla záchvaty zvracení. Vypadlo z ní, že má vážnou anorexii. Ten její Denis jí tloukl do hlavy, jaká je tlustá a blbá. Nikki kvůli němu hubla a on jí v anorexii ještě podporoval. Debil pitomej! Hrozně mi bylo Nikki líto, ale byla jsem šťastná, že je tady. U nás doma přespala, protože rodiče stejně byli pryč. Dala jsem jí jablko, ale hned to vyzvracela. Skoro ani nemohla pít. Ráno jsme jeli do nemocnice. Měla 51 kilo na 180 cm! V nemocnici byla tři týdny a pak jsem s ní denně navštěvovala psychologa. Koupila jsem jí menší byteček
u nás v ulici. S maminkou jsme jí chodili vařit zdravě a starat se o to, jestli nemá deprese a nezvrací. Když bylo Nikki líp, začala jsem zase modelkovat. O půl roku později se Nikki úplně uzdravila. Přibrala skoro patnáct kilo!
Už se do modelingu nevrátila. Denis jí ho moc znechutil. Za to se ale seznámila s charizmatickým doktorem Štěpánem. Nikki si udělala školu a teď mají velký rodinný dvojpatrový dům s bazénem, oba jsou doktoři, Nikki má šedesátka kilo a je šťastná jako blecha. Mají skoro dvouletou dceru Dianku a čekají další. Nikki je ta nejlepší kamarádka
na světě a já jsem hrozně ráda za to, že jsem jí mohla pomoct. Máme se s Nikki snad radši
než před tím a moc mě podporuje v modelingu. Sama teď pomáhá dívkám trpící stejnou nemocí, jako měla ona. Nakonec je moc ráda že modelingu nechala. Radši chce mít rodinu a spokojený život bez pózování, diet a nesvobody. Někdy je nejlepší modelingu nechat… Já se ho ale nevzdám :) . Baví mě a naplňuje. A myslím, že i malá Dianka má modeling v krvi. Už teď prý vkusně oblíká barbíny, sleduje Amerika hledá topmodelku a předvádí se :). Nikki jí chce nechat dělat to, co jí baví. Tak je to správné :).

Děkuju ti, Nikki! Děkuju ti za to, jak moc jsi milá, jak si se o mě vždycky starala
a podporovala mně. Děkuju ti za všechny rady a za naše zážitky! Mám tě hrozně ráda! A přeju vám s Štěpánem a Diankou jenom ty nejlepší chvíle. Vždycky jsem tě měla ráda a jsem šťastná, že tvůj příběh končí takhle skvěle a dobře. A jsem ráda, že jsem ti mohla pomoct a vyhrabat s toho světa vychrtlin. Díky za to že jsi tady pro mě! Kdybys totiž nebyla, asi bych byla teď někde úplně jinde. Vždyť díky komu jsem fotila na vodopádech do drahých módních časopisů? Díky komu jsem nesekla s modelingem? Díky komu jsem nešla na plastiku? Díky komu jsem si nenechala ostříhat vlasy? Díky komu jsem teď šťastná ? DÍKY TOBĚ. DÍKY TÝ NEJDOKONALEJŠÍ KAMARÁDCE, KTEROU MÁM. Děkuju ti, Nikki :). Hodně štěstí v životě…:)